Lži, obstrukce a věc zahraná do autu? Otázky kolem působení starostky Jany Murové

3 704 slov doba čtení 19 minut

Tohle měl být původně krátký text o jednom uzavření náměstí. Vlastně banalita, která se běžně neřeší. Pak se k ní přidala policie, dva městské úřady, krajský úřad, dvě státní zastupitelství a jeden okresní soud. Čtenář snad odpustí délku. Vše, co následuje, je doložené úředními dokumenty nebo jsem to zažil na vlastní kůži. Pouhé konstatování faktů, žádné fabulace. Ty v tomhle příběhu obstarala druhá strana.

Hádejte, co jsem si vymyslel

Lidi, slyšeli jste, jak se u nás zavírá náměstí?

Jinde na to potřebujete žádost, správní řízení, rozhodnutí silničního úřadu, přechodné dopravní značení a razítko. U nás? U nás stačí jeden dopis. A paní starostka.

Povím vám příběh. Je v něm starostka, tajemník, policie, dva úřady, dvě státní zastupitelství, soud a řidiči, kteří dostali pokutu. Na konci si můžete tipnout, kterou část jsem si vymyslel.

(Vypravěč položí na stůl složku. Je v ní devatenáct dokumentů. Vytáhne ten nejtenčí.)

Nejdřív to hlavní: nemám nic proti jarmarku ani jiným akcím

Ať je jasno hned na začátku. Nemám nic proti jarmarku nebo podobným akcím. Nemám nic ani proti tomu, aby se kvůli němu náměstí zavřelo. Stačilo by to udělat podle zákona. A stačilo by hlavně trochu slušnosti.

Jen jsem se snažil domluvit na jediné věci: nechte průjezd pro zásobování. Kurýři a dodávky jezdí hlavně dopoledne, odpoledne už skoro ne. Jarmark začínal v pátek ve tři odpoledne. Pódium se stavělo na jedné straně náměstí. Nebyl jediný důvod zavřít celé náměstí už ve čtvrtek v devět ráno.

Nepovedlo se. Ne proto, že by to nešlo. Ale proto, že nebylo nutné se s někým jako já domlouvat.

A ještě jedna věc, ať je jasno. Když paní starostka v roce 2018 začínala své první volební období, říkal jsem si: chce makat pro město, tak ať maká. V obci by se nemělo řešit, kdo je z které strany. Kdo chce pro obec pracovat, ať pracuje. Můj názor je, že v malém městě jde o lidi, ne o stranické tričko. O strany mi nejde ani teď. Jde mi o lhaní a o to, jak se tu zachází s lidmi. Časem se ale ukázalo, o co jde. Podle mě o moc a o vlastní prospěch. Posuďte sami.

Tohle tedy není text o zavřeném náměstí. Je to text o stylu. O tom, jak se u nás zachází s lidmi, kteří nejdou s paní starostkou. A o tom, proč to tady všem připadá normální.

Obyčejný dopis, který uměl zavřít náměstí

(Vypravěč zvedne list papíru proti světlu, jako by na něm hledal vodoznak.)

Tohle je dopis Policie ČR adresovaný městu. Je to stanovisko policie k zabezpečení bezpečnosti osob na akcích tohoto typu, včetně Vánočního jarmarku 24. 11. 2023. Policie v něm doporučuje různá opatření. Je to doporučení. Počítá přitom s tím, že všechno ostatní, povolení a rozhodnutí, má město v pořádku.

Rozhodnutí to není. Takové rozhodnutí policie nevydává a vydat ani nemůže.

Obyčejný dopis, který nikoho k ničemu nezavazuje. V rukách starostky ale dokázal něco, co běžný papír nedokáže: zavřít celé náměstí.

Ve čtvrtek 23. 11. od devíti ráno stály na vjezdech kovové zábrany. V pátek je vystřídaly betonové květináče. Dopravní značka nebyla nikde. Rozhodnutí na úřední desce také ne. Jen plakát na Facebooku: zákaz parkování.

Kurýři a řidiči šesti zásilkových společností, řidiči České pošty a lidé z mého výdejního místa nosili balíky pěšky, některé kolem 20 kg. Stejně dopadlo zásobování dalších prodejen na náměstí.

Na otázku, kdo to povolil, zněla odpověď pořád stejně: policie. A tenhle dopis se ukazoval jako důkaz.

Zkuste si to doma. Postavte zábrany na silnici před domem, a až přijede hlídka, mávněte jí před očima dopisem od souseda. Dejte vědět, jak to dopadlo.

Jednosměrka pro vyvolené

Kdo přesto potřeboval přijet, dostal od pořadatelů radu: jeďte jednosměrkou kolem pošty. V protisměru. Takhle na náměstí najížděli i prodejci.

Do jednosměrky v protisměru přitom smějí jen vozidla s právem přednostní jízdy, tedy například hasiči, záchranka nebo policie. A i ta jen se zapnutým modrým majákem a zvukovým výstražným znamením. Dodávka s perníčky mezi ně nepatří. Pořadatelé neměli žádné právo posílat řidiče do protisměru. Je jedno, jestli to dělali na pokyn paní starostky, nebo z vlastní iniciativy.

A teď pointa. Jak mi potom řekli sami řidiči, někteří za to dostali pokutu od Policie ČR.

Chápete to? Řidič, který poslechl město, zaplatil. Město, které mu to poradilo, nezaplatilo nic.

Jinde by se tomu říkalo skandál. Tady se tomu říká čtvrtek.

Lže ten druhý

V pátek dopoledne jsem paní starostce na náměstí řekl, že ten dopis žádným rozhodnutím není. A že lže všem okolo.

Starostka Jana Murová naopak označila za lháře mě. Před svými zaměstnanci a před přítomnými občany. S klidem a s úsměvem. Přesně podle staré scény, kdy zloděj chycený při činu křičí: chyťte zloděje.

Tak jsem si řekl, že to ověřím. Naivka. Ověřování je v Česku disciplína pro trpělivé.

Co na to úřady

(Vypravěč rozloží na stůl čtyři další dopisy vedle sebe, jako karty v pokeru.)

Na náměstí: „Uzavírku nařídila policie.“
Policie ČR (1. 12. 2023): není oprávněna vydat opatření obecné povahy ani povolení zvláštního užívání místní komunikace. Její dokument se týkal jen bezpečnosti osob na akci, kterou pořádalo a za kterou odpovídalo město.

Na náměstí: „Uzavírka je povolená.“
MěÚ Město Albrechtice (15. 1. 2024): rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace pro 23. a 24. 11. 2023 „Nebylo.“

Na náměstí: „Doprava je upravená.“
MěÚ Krnov (1. 12. 2023): od roku 2018 nevydal žádnou přechodnou úpravu provozu na náměstí ČSA kvůli jarmarku.

Na náměstí: „Policie to posoudila.“
Dopravní inspektorát Bruntál: rozhodnutím nedisponuje a k akci se nevyjadřoval.

Čtyři úřady, čtyři stejné odpovědi. Náměstí se zavíralo na papír, který k tomu nesloužil. To, co se na náměstí vydávalo za policejní příkaz, policie podle vlastních slov ani vydat nemůže.

Tisíce podání a jedna kabelová televize

Dne 10. 12. 2023 jsem poslal na radnici otázku, na kterou stačí jedno slovo: bylo vydáno povolení, ano nebo ne?

Ano, nebo ne. Tři písmena nebo dvě.

Radnice odpověděla. Nejdřív ale ne tím slovem.

Tady vstupuje na scénu tajemník městského úřadu Ing. Marek Michalica. Muž, který umí na jednoduchou otázku odpovědět slohovou prací.

Dne 19. 12. přišlo vyrozumění o prodloužení lhůty. Pan tajemník v něm vysvětluje, že informace jsou uloženy „odděleně a v různých úřadovnách“: na finančním odboru, na odboru sdělovacích prostředků a IT, na stavebním úřadě i na sekretariátu. Ke složitosti tohoto předvánočního úkolu přispěla i žádost o kabelovou televizi, internet a licenční ceny.

Tu jsem nepodal. Ale v tom dopise byla. Tak asi existuje.

Dne 4. 1. 2024 přišla výzva k úhradě. Úřad v ní na třech stranách popisuje, že by jinak musel „prověřit tisíce podání“ za „vyšší jednotky až desítky tisíc korun“. Nakonec to ručně zvládl za 2 hodiny a 25 minut. Cena: 540 Kč.

Hledal se přitom dokument k akci, kterou město samo pořádalo o pár týdnů dřív. Dokument, který město nikdy nevydalo.

Nebyla to první otázka a nebyla to první slohová práce. Na opakované dotazy přicházela opakovaně zdůvodnění, proč to nejde. Jako jediná přímá cesta k odpovědi nakonec zbyla ta placená.

Tak jsem zaplatil. Nesouhlasil jsem, ale další kolo stížností přes krajský úřad by znamenalo další týdny. Krajský úřad mezitím moji stížnost vrátil jako předčasnou, k věci samé se nevyjádřil. A když bylo zaplaceno, už nebylo co vysvětlovat. Postup úředníků jiným úředníkům nevadil. Mlžící a maskovací taktika, jen nic zásadního nesdělit.

Dne 15. 1. 2024, po 36 dnech, dorazila odpověď.

(Vypravěč vytáhne z kapsy účtenku za 540 Kč a položí ji vedle dopisu.)

„Nebylo.“

Šest písmen. Za 540 Kč. To je 90 Kč za písmeno. Za tu cenu bych čekal aspoň vykřičník.

A hned pod tím věta: „Opatření k zabránění vjezdu na náměstí byla učiněna na žádost Policie České republiky.“ Dopis tedy zavíral náměstí i po dvou měsících. Dobrý papír. Vydrží.

Po čase jsem pana tajemníka potkal na ulici a zeptal se ho, jestli mu to není hloupé. Odpověděl, že ne.

Sváteční oblek

Stejná odpověď obsahuje i čísla za předchozí roky. V letech 2018 až 2022 vydal úřad povolení ke zvláštnímu užívání náměstí třikrát: jednou v roce 2018 a dvakrát v roce 2021. V letech 2019, 2020 a 2022 ani jednou.

A dopravní značení? To je ještě kratší kapitola. Podle MěÚ Krnov, který jediný může přechodnou úpravu provozu stanovit, nebylo pro jarmark na náměstí od roku 2018 stanoveno ani jednou. Ani v letech, kdy nějaké povolení existovalo.

Takže žádná výjimka. Běžná praxe. Tak se to tu prostě dělalo, rok co rok, akce co akce.

Postup tedy radnice zná. Jen ho nosí jako sváteční oblek. Na výjimečné příležitosti. Ve všední dny podle mé zkušenosti stačilo, že paní starostka řekla „zavřít“, a zavřelo se.

A pak se stal zázrak. Rok po mých dotazech, od prosince 2024, najednou začal opatření k akcím na náměstí vydávat odbor dopravy MěÚ Krnov. Na papíře je teď všechno v pořádku. Jde to tedy. Stačilo, aby se někdo zeptal. A zaplatil. Jenže i tady to v Městě Albrechticích zcela nezvládli. Lhůta pro uzavření se odvíjela od data vyvěšení na úřední desce. No a nějak se to nestihlo. Takže uzavření by bylo opět protizákonné. Jenže úředníci jsou od toho, aby si pomáhali. Takže paní ochotná úřednice z úřadu v Krnově obratem vyšla úřadu v Městě Albrechticích vstříc a vydala rozhodnutí, které platilo ihned, protože se odvolala na stav nebezpečí v ČR. Proto jsou paragrafy tak klikaté, moc se ohýbají.

Paragraf 329

(Vypravěč položí na stůl trestní zákoník. Je tlustší než celá složka.)

Proč jsem vůbec psal na státní zastupitelství? Kvůli pár zábranám? Ne. Kvůli podezření z trestného činu.

Trestní zákoník má § 329, zneužití pravomoci úřední osoby. Starostka je úřední osoba. Zákon říká, že trestného činu se dopustí úřední osoba, která „v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, překročí svou pravomoc, nebo nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci“. Hrozí za to jeden až pět let vězení nebo zákaz činnosti.

A teď si to přiložte k náměstí. Tak, jak to vidím já:

• Úřední osoba: starostka města, která akci řídila a jejíž pokyny zaměstnanci plnili.
• Pravomoc v rozporu se zákonem: náměstí zavřené na dva dny bez rozhodnutí o zvláštním užívání a bez dopravního značení. To potvrdily úřady samy. Ale starostka nutí ostatní konat či nekonat, bez toho, že by na to měla právní nárok.
• Lež jako nástroj: dopis policie vydávaný za rozhodnutí. Díky němu nikdo nic nenamítal. A kdo namítal, byl lhář.
• Újma: podnikatelé bez zásobování, kurýři s balíky v náručí, řidiči s pokutou, občané omezení v běžných činnostech.
• Prospěch: žádné správní řízení, žádné podmínky, žádná ulička pro zásobování. A pěkná akce, na které se dá ukázat, jak je vedení města schopné.

Tady je podle mě jádro celé věci. Lež nebyla jen nezdvořilost. Byla nástrojem. Díky ní se zákon dodržovat nemusel a nikdo se nemohl účinně ozvat. A nebylo to poprvé, nebylo to naposledy.

Podle mě je to doslova ukázkový příklad toho, co § 329 popisuje. Jako vystřižený z učebnice.

Jestli to naplňuje všechny znaky trestného činu, nerozhoduji já. Od toho jsou policie, státní zastupitelství a soudy. Já jsem to jako podezření oznámil. Dvakrát. A podezřením se de facto nikdo nezabýval. Nikdo ho nevyšetřil, nikdo ho nevyvrátil. Jen ho odložili větou o tom, že za lež se nestíhá. Jak to proběhlo, napoví název další kapitoly.

Za lež se nestíhá. Za přestupek zřejmě také ne

V květnu 2024 jsem poslal oznámení na Okresní státní zastupitelství v Bruntále. Státní zástupkyně z něj vybrala jedinou věc, výrok o lhaní, a uzavřela ji slovy, že přece nebude paní starostku stíhat za to, že lže. Zbytek je prý nanejvýš přestupek.

Dobrá. Přestupek. Přestupky ale mají svůj úřad, své řízení a své pokuty. Kdo ho tedy projednal?

Nikdo, o kom bych věděl. Pokud věc státní zastupitelství někomu předalo k projednání, nikdo mi o tom nedal vědět. Město pokutu nedostalo. Nikdo nedostal ani napomenutí. V červenci 2025 jsem se proto obrátil na Krajské státní zastupitelství v Ostravě.

(Vypravěč počítá na prstech.)

• Město zavře náměstí bez povolení. Nic.
• Starostka vydává dopis policie za úřední rozhodnutí. Nic.
• Starostka na ulici označí za lháře člověka, který mluví pravdu. Nic.
• Úřad pět týdnů zdržuje odpověď a nechá si za ni zaplatit. Nic.
• Řidič vjede do jednosměrky, kam ho poslali pořadatelé. Pokuta.

Rozhlížím se, jestli tu někde není skrytá kamera. Není. Tohle je prostě normální.

Omluva? Žádná. Za lháře zůstal na náměstí označený ten, kdo měl pravdu. Papírově to potvrdil sám městský úřad. Za 540 Kč.

Nejsem jediný

(Vypravěč otočí k publiku telefon s otevřeným článkem.)

Kdyby tohle byla jen moje zkušenost, dalo by se to svést na smůlu. Jenže není. Jana Weissmannová, kandidátka Nezávislých pro Město Albrechtice, nedávno v našem magazínu odpověděla na otázku, jestli byl v uplynulém období občan na prvním místě:

„Občan na prvním místě? Určitě ne. Spíš vás berou jako otravný hmyz a přemýšlejí, jak se vás co nejrychleji zbavit. […] Já osobně jsem se dočkala pouze blokace v telefonu, ignorování a pohrdání. Nespočet e-mailů a telefonátů bylo smeteno ze stolu. […] Na všechno měli čas a všechno se uměle protahovalo, jen aby se nic nevyřešilo.“

A pak jsou tu soudy. Když rada města pod vedením starostky Murové vypověděla smlouvu s provozovatelem koupaliště. Starostka tehdy Bruntálskému a krnovskému deníku vysvětlovala, že smlouva z doby předchozího vedení je pro město nevýhodná. Spor skončil u soudu a město ho prohrálo. Soudit se je snadné, když to neplatíte ze svého.

Blokace ale nekončí u telefonu. Paní starostka má profily na všech sociálních sítích a nepohodlné lidi si na nich blokuje. Když pak město sdílí příspěvky paní starostky, zablokovaní občané informace od vlastního města prostě neuvidí. Radnice pro všechny, jen někdo má vstup zakázaný. Jako na náměstí.

K tomu stačí doplnit skutečnost, že starostka na veřejných zasedáních ráda odpovídá nevím a pokud odpovídá, tak nejsou veřejně dostupné záznamy, což je zvláštní, když jsou to veřejná jednání.

Podobnou zkušenost má mnoho dalších lidí ve městě. Bylo by to na dlouhý seriál.

(Vypravěč vytáhne ze složky další papír.)

A jeden malý příběh mám i já. Na odbor životního prostředí v Krnově na mě „kdosi“ z Albrechtic (kdosi má už také svůj příběh) poslal anonymní podnět. Krnov zjistil, že to není v jeho kompetenci, a poslal ho k vyřízení na albrechtickou radnici, na odbor, který má na starosti odpady. Tam se nic nedělo. Což se zjevně někomu nelíbilo. Vložila se do toho paní starostka a vše přeposlala. A tak původní anonymní podnět, už od paní starostky, putoval dál, do Ostravy, na Českou inspekci životního prostředí. Inspekce přijela, zkontrolovala a žádné pochybení nezjistila. A potvrdila, od koho podnět přišel: od paní starostky.

Kdo napsal ten první anonym, už také víme. A vím, že se to tehdy někdo hodně snažil dotáhnout do konce. Tak moc, že pisatelka nakonec přestala být anonymní.

To byla jen jedna z kontrol, která ke mně v tom období dorazila. Kupodivu všechny na podnět někoho dalšího. Ale to už bych spekuloval.

Blokace v telefonu. Blokace na sítích. Uměle protahované vyřizování. Soudy za peníze města. Podněty na inspekci, které nic nenajdou. Kdo četl předchozí kapitolu o kabelové televizi, ten se nediví. Tady je to normální. Pokud ji někdo načapá, tak hledá obětního beránka jinde. Vždy za to může někdo jiný.

Soud už jednou rozhodl

Na lhaní paní starostky si nestěžuji jen já. V roce 2020 napsal opoziční zastupitel kolegům, že starostka „lže na RM, ZM i ve Zpravodaji“. Starostka ho za to žalovala a chtěla omluvu.

Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově, tuto část žaloby pravomocným rozsudkem z 2. 6. 2022 (sp. zn. 19 C 21/2021) zamítl. A v odůvodnění napsal o lhaní paní starostky větu, kterou není třeba ironizovat. Stačí ji přečíst nahlas:

„Jako lež lze posoudit vyjádření žalobkyně o tom, že anonymizaci provádí pověřenec. Tuto lež žalobkyně pronesla jak ve zpravodaji, tak na veřejném zasedání zastupitelstva.“

Jako další základ soud uvedl „nepravdivou informaci žalobkyně pronesenou na jednání rady města a zastupitelstva“ o dotacích z takzvaných Norských fondů. A doplnil, že celou výměnu rozpoutala sama starostka, když zastupiteli „zcela zavádějícím způsobem“ podsunula útok na jiného člověka: „Žalobkyně tak podnítila žalovaného k další reakci.“

Pro úplnost: za jiné tvrzení, o cenzuře videozáznamu, se zastupitel omluvit musel, protože ho neprokázal. Omluvu také splnil. Soud tedy měřil oběma stranám stejně. Přesně tak by to mělo fungovat i jinde.

Kdyby to udělal pan XY

Představme si pana XY. (Původně jsem chtěl psát Nováka, ale jak by se na něj pak lidé v okolí koukali.) Obyčejný chlap z náměstí. Pan XY postaví na místní komunikaci zábrany a zavře ji na dva dny bez povolení.

• Užil místní komunikaci bez povolení zvláštního užívání: pokuta až 500 000 Kč
• Umístil na komunikaci pevnou překážku: pokuta až 300 000 Kč
• Omezil obecné užívání komunikace: pokuta až 500 000 Kč

Stejné sazby platí pro firmy (zákon o pozemních komunikacích, § 42a a § 42b). A kdyby pan XY poslal kurýra jednosměrkou v protisměru, pokutu by dostal kurýr. To už ostatně víme.

Kdyby pokutu dostalo město, zaplatilo by ji z rozpočtu. Tedy z daní občanů. Pan XY by tak platil tak jako tak: jednou jako viník, podruhé jako daňový poplatník.

Nemusíme chodit daleko do minulosti. Kavárna na náměstí je projekt, který vznikl z iniciativy paní starostky. Dlouho prodělečný, ale stále podporovaný. Když se na náměstí přímo na komunikaci objevila konstrukce posezení, nikoho nezajímalo, že je to překážka na komunikaci, v noci neosvětlená, a že se tam objevila bez povolení. Stejný scénář: policie oznámení postoupila odboru dopravy a tím to skončilo. Neoznačená překážka na komunikaci stojí dál a nic se neděje.

A co kdyby to udělal pan XY? Výše pokut už znáte.

Slib, třikrát zopakovaný

Jana Murová je dnes starostkou, radní Moravskoslezského kraje a poslankyní. Dřív byla náměstkyní hejtmana. Politický hattrick. A u každé funkce slib.

Zastupitelka obce, dvakrát (2018, 2022):
„… že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu obce a jejích občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky.“

Zastupitelka kraje:
„… v zájmu kraje a jeho občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky.“

Poslankyně:
„Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všech lidí …“

V zájmu všech lidí. Tedy i těch, kteří ten den nesli dvacetikilový balík přes celé náměstí. A i těch řidičů, kteří platili pokutu za radu pořadatelů.

Tak co, co jsem si vymyslel?

Bohužel, nic.

Zábrany, dopis, jednosměrka, pokuty, tajemník, kabelová televize, 540 Kč, „Nebylo.“, státní zástupkyně, soud. Všechno se stalo. Většina z toho má číslo jednací. Realita je tu prostě absurdnější, než cokoli, co by si člověk dokázal vymyslet.

Nejde o jarmark. Ten byl pěkný a nikdo proti němu nic nemá. Jde o to, co se stane, když je dodržení zákona nepohodlné.

Stačí říct, že to nařídila policie. Kdo se zeptá písemně, počká pět týdnů a zaplatí. Kdo se obrátí na státní zastupitelství, uslyší, že za lež se nestíhá. A kdo řekne nahlas, že dopis není rozhodnutí, je lhář.

Z jednoho nepravdivého tvrzení ještě nikdo nezbohatl. Na takových tvrzeních ale stojí rozhodnutí, podle kterých se řídí zaměstnanci, podnikatelé, řidiči i úřady. A kdo si zvykne usnadňovat si práci na radnici, nemá důvod přestat na kraji ani ve Sněmovně.

Blíží se volby a na plakátech budou znovu tváře, které sliby umí. Ti, kdo s nimi zacházejí takhle, se o hlasy neucházejí kvůli nám. Ucházejí se o ně kvůli systému, který jim slouží. Kdo v něm není užitečný, stává se překážkou. A překážky se, jak víme z náměstí, odklízejí bez povolení.

Před volbou si proto položte jednoduchou otázku. Ne kdo slibuje nejvíc, ale kdo někdy skutečně pomohl člověku, ze kterého nic neměl.

(Vypravěč složí dopis a vrátí ho do složky.)

Je to pořád jen dopis. Vyjádření policie, stanovisko. Kdyby byl čímkoli víc, úřad by ho jistě našel. Stačilo by prověřit tisíce podání.

Proč tento článek vznikl? Kromě toho, že je únavně dlouhý?

Nechtěl jsem o tom psát a už vůbec ne tak dlouze. Ale když začnete vysvětlovat, řeknete „A“ tak potom musíte říct i to ostatní. Nedávno jsem starostku Janu Murovou potkal na ulici. Vykračovala si v šatičkách, spokojená se stavem věcí vezdejších, a lízala zmrzlinu. Já jsem zrovna odvážel prázdné popelnice a v hlavě se mi na okamžik honila myšlenka, jestli by se do jedné z nich vešla. Tu myšlenku jsem hned zahnal. Nakonec jsem se jen slušně zeptal, jestli se mohu na něco zeptat.

Zastavila se, otočila se ke mně a řekla: „Prosím.“

Povídám tedy: „Paní starostko, nechcete se už po letech omluvit? Že jste mě na ulici před ostatními označila za lháře, ačkoliv jste lhala sama?“

Odpovědi jsem se nedočkal. Jen takový dámičkovský úšklebek ve stylu „pche“ a odkráčela dál.

(Vypravěč dotlačí popelnice k domu, bez starostky.)

Myslel jsem, že největší lháře jsem ve svém životě už potkal. Člověk se holt celý život mýlí a učí.

Vzkaz pro Martina

Na náměstí tehdy byl i můj kamarád, dnes už asi bývalý. Pracuje pro paní starostku. Řekl mi: „Péťo, to nemůžeš říkat o paní starostce, že je lhářka.“

Tak ještě jeden vzkaz, Martine, snad se k tobě donese. Pokud někdo lže, tak je lhář. A je jedno, jestli je to starostka Murová nebo kdokoli jiný.

Povzdech na konec

(Vypravěč zavře složku. Chvíli mlčí.)

Víte, co je na tom celém nejsmutnější? Ne ty zábrany. Ne těch 540 Kč. Ani to, že jsem byl na náměstí za lháře.

Nejsmutnější je, že přestávám věřit, že tu systém funguje. Úřady a funkcionáři se znají, potkávají, jeden druhému nechce dělat problémy. A tak se stížnost vrátí jako předčasná, oznámení skončí u věty o tom, že za lež se nestíhá, a přestupek nikdo neprojedná. Mám pocit, že prospěchářství a klientelismus dnes vítězí nad poctivostí a slušností.

A to byla jen banalita. Dějí se tu i jiné věci. Ty aktivity, které většina občanů nevidí a někteří ani nechtějí vidět. O tom snad někdy příště.

Snad se mýlím. Rád bych se mýlil.

Dobrou noc.

Na rozdíl od jiných předvolebních, ehm, materiálů tenhle má autora. Podepsaného. Se jménem, které znáte z náměstí.

Dokumenty k článku, zdroje - uloženy u autora.
Autor článku provozuje na náměstí výdejní místo zásilek. Žádosti o informace i oznámení, o kterých píše, podával sám. Informace od dalších lidí z náměstí měl v té době z první ruky