Pan Josef Jiskra…Je to už pěkná řádka let, kdy pan Josef Jiskra dorazil na zámek poprvé. Netrvalo ani moc dlouho a dorazil znovu. Svým darem, malým švýcarským psacím strojem, napomohl rozšíření jedné ze stálých expozic. Ve čtvrtek 22. října 2020 se objevil na zámku potřetí. A opět neměl prázdné ruce. Přivezl menší soubor věcí z pozůstalosti svého tatínka, rovněž Josefa, který ve svém mládí bydlel s celou rodinou v Olomouci, a byl jako člen Autoklubu a Svazarmu zaníceným činovníkem motoristického sportu. Dnes již jeho čtyřiasedmdesátiletý syn Josef Jiskra, jenž od roku 1972 bydlí na Opavsku, kastelánovi vyprávěl, jakých motoristických podniků se jako malý kluk s tatínkem zúčastnil. Z těch nejvýznamnějších vyjmenoval šternberské Ecce Homo, dále světově známou soutěž Šestidenní.
Rád navštěvoval i soutěže regionální i místního charakteru, kdy mohl sledovat tatínka při práci v různých pozicích, mnohdy i jako ředitele závodu. Není se tedy co divit, že jako malý kluk nasál atmosféru závodů, které provázela vůně ricinu a nadšení převážně amatérských závodníků. Ti si tenkrát své stroje připravovali doslova na koleně a za své. Těžko zapomenout na svezení v závodničce řízené panem Wasserbauerem z Prostějova. Jak pan Josef před kastelánem Jaroslavem Hrubým zmínil: „Rád jsem cestoval s tatínkem naším malým autíčkem Jawa Minor s výkonem 20 koňských sil, dvouválcem vyráběným v Janečkově zbrojovce od závodu k závodu, od akce k akci.“Po tatínkovi mu zůstal soubor medailí, pamětních plaket, různých dobových dokumentů i fotografií, některé i s vepsaným věnováním od významných osobností motoristického sportu v padesátých a šedesátých letech minulého století. Nechybí několik písemností dokumentujících, jak byly připravovány motoristické soutěže, v jakých kubaturách závodnicí startovali, jaké výše dosahovalo zápisné. Je zajímavé, jak zážitky z mládí dokáží ovlivnit celý další život. Pokud všechno dobře dopadne a panu Jiskrovi se podaří dohledat a dodat ještě další zajímavé materiály z motoristického sportu z padesátých a šedesátých let na Olomoucku, máme se v následující sezóně na co těšit.
Rád navštěvoval i soutěže regionální i místního charakteru, kdy mohl sledovat tatínka při práci v různých pozicích, mnohdy i jako ředitele závodu. Není se tedy co divit, že jako malý kluk nasál atmosféru závodů, které provázela vůně ricinu a nadšení převážně amatérských závodníků. Ti si tenkrát své stroje připravovali doslova na koleně a za své. Těžko zapomenout na svezení v závodničce řízené panem Wasserbauerem z Prostějova. Jak pan Josef před kastelánem Jaroslavem Hrubým zmínil: „Rád jsem cestoval s tatínkem naším malým autíčkem Jawa Minor s výkonem 20 koňských sil, dvouválcem vyráběným v Janečkově zbrojovce od závodu k závodu, od akce k akci.“
Po tatínkovi mu zůstal soubor medailí, pamětních plaket, různých dobových dokumentů i fotografií, některé i s vepsaným věnováním od významných osobností motoristického sportu v padesátých a šedesátých letech minulého století. Nechybí několik písemností dokumentujících, jak byly připravovány motoristické soutěže, v jakých kubaturách závodnicí startovali, jaké výše dosahovalo zápisné. Je zajímavé, jak zážitky z mládí dokáží ovlivnit celý další život. Pokud všechno dobře dopadne a panu Jiskrovi se podaří dohledat a dodat ještě další zajímavé materiály z motoristického sportu z padesátých a šedesátých let na Olomoucku, máme se v následující sezóně na co těšit.Foto a text Karel Knapp
