Web bez tváře: komunální demagogie v kabátu ověřování faktů

2 728 slov doba čtení 14 minut

Před volbami se v Městě Albrechticích objevil nový zpravodajský web. Píše o kandidátech, o kauzách, o cenách vody i o odměně starostky. Tváří se jako nezávislé ověřování faktů. Ve skutečnosti pracuje s polopravdami, nálepkami a návodnými otázkami, které čtenáři podsouvají hotový názor. Jen jedno se na něm ověřit nedá: kdo ho píše. Ukážeme, jak pracuje, na příkladech, které si může ověřit každý. Zeptali jsme se i jeho redakce. Neodpověděla.

Narodil se v srpnu

Web, který se představuje jako informační web ke komunálním volbám v našem městě, má doménu zaregistrovanou 5. srpna 2026. Tedy dva měsíce před volbami. Píše výhradně o jednom městě a o jedněch volbách. Podle vlastních zásad má po volbách zůstat jako archiv letošních voleb.

Nejstarší články na webu přitom nesou data 1. a 3. srpna, tedy dřív, než byla doména vůbec zaregistrována. Do 7. října jich vyšlo třiadvacet.

To samo o sobě nic špatného není. Nové weby vznikají každý den. Důležité je, jak píšou a kdo za nimi stojí.

Co je zvláštní? Píše jen o Městě Albrechticích, žádný článek není podepsaný a ze sedmi kandidujících uskupení míří kritické články jen na jedno.

Redakce, která nemá jméno

Pod žádným článkem není podepsaný autor. Všechno píše „redakce“. Kdo tu redakci tvoří, web neříká. Na stránce o projektu vysvětluje, že jména neukazuje, aby chránil lidi, kteří mu něco řeknou.

Chránit zdroje je v novinařině běžné a správné. Chránit sebe ale není totéž. Novinář, který zveřejní informaci od anonymního zdroje, se pod článek podepíše. Ručí za něj svým jménem. Tady neručí nikdo.

Chybí i impressum. Žádné jméno, žádná adresa, žádné IČO, nic o financování. Jako kontakt jsou uvedeny jen dvě e-mailové adresy na stejné doméně.

Pro srovnání: Magazín MA má v kontaktech provozovatele se jménem a adresou. Každý článek má podepsaného autora. Pod hlavičkou „Magazín“ vycházejí jen převzaté tiskové zprávy organizací a institucí, bez našich komentářů. Jejich autorem je vždy daná organizace nebo instituce. I u nich je ale uveden kontakt na provozovatele a autory. Netajíme se ani tím, že magazín vznikl i z iniciativy Nezávislých pro Město Albrechtice a že je podporuje. Weby, které to se svými čtenáři myslí vážně, jména autorů a odpovědných osob prostě uvádějí. Čtenář tak ví, kdo mu co píše, a může si to podle toho přebrat. U anonymního webu tuhle možnost nemá.

Server na Islandu

Doména je registrovaná přes zahraničního registrátora a web i jeho pošta běží na serverech na Islandu. Uvádí to sám web v zásadách soukromí. Podle záznamů domény jde o hostingovou společnost, která se veřejně profiluje důrazem na soukromí a anonymitu svých zákazníků.

Je to legální. Islandský hosting si může koupit kdokoli. Jen je dobré se zeptat: proč si web o volbách v jednom malém městečku v pohraničí vybere zrovna takové řešení? Místní zpravodajství obvykle nepotřebuje skrývat, kdo ho provozuje.

Fakt, ke kterému se něco přidá, a něco ubere

Web o sobě píše, že nedělá kampaň a popisuje jen to, co se dá doložit. Podívejme se, jak to vypadá v praxi. Vybrali jsme ukázky.

Sabotáž, která je jen v titulku. Titulek jednoho z článků mluví o podezření na „sabotáž“ stavby v jedné z místních částí a o stopě, která má vést do zastupitelstva. V textu ale žádný doklad sabotáže není. Celé spojení stojí na výpovědi nejmenované tazatelky z veřejného zasedání. Vyjádření zastupitelky, která je tak nepřímo obviněna, v článku nenajdete. Nikdo se jí zřejmě ani nezeptal. A nejzajímavější je, že titulek popírá vlastní text. Ten o odvolání proti stavbě píše, že je to „jeho právo“, a o pomoci s ním, že „je legální“. Sabotáž, která je legální, je zvláštní sabotáž.

Zdroj, který neexistuje pro nikoho kromě redakce. Článek o kauze místní akční skupiny tvrdí, že věc řeší hospodářská kriminálka. Opírá se o trestní oznámení, které má redakce „v archivu“. Podle samotného článku šlo o oznámení na neznámého pachatele. Titulek ho přesto spojuje se jménem konkrétní kandidátky. Kdo oznámení podal, článek neříká. U zdroje sám web přiznává, že veřejně dostupný není. Ověřit si to tedy nemůže nikdo. Trestní oznámení navíc může podat kdokoli na cokoli. Samo o sobě nic nedokazuje.

Všechny texty na tomto mají jedno společné. Neobsahují vyjádření druhé strany. A všechny vyznívají stejným směrem: vedení města má pravdu, opozice manipuluje, nebo je podezřelá. Web, který o sobě tvrdí, že nikoho nepropaguje ani nekritizuje, má v titulcích kritizované vždycky stejné lidi.

Ironií jsou i další články webu, např. o ceně vody označuje údaj opozice za „předvolební manipulaci“. Přitom sám přiznává, že číslo je „spočítané správně“. Chybí mu jen kontext. Tedy přesně to, co chybí jeho vlastnímu článku o odměně starostky.

Tohle není zpravodajství. Je to demagogie

Chyba se stane každé redakci. Tady ale nejde o chyby. Jde o postup, který se opakuje článek od článku a má jediný cíl: dovést čtenáře k hotovému názoru dřív, než si stihne udělat vlastní. Místo argumentů se pracuje s city, s nedůvěrou a s pověstmi. Tomu se odjakživa říká demagogie.

Jak to funguje? Tyhle triky na webu najdete opakovaně.

Slaměný panák. Nejdřív se vyrobí tvrzení, které nikdo konkrétní neřekl: „I takové řeči dnes kolují.“ Pak se slavnostně vyvrátí. Čtenář má pocit, že byl svědkem odhalení. Kdo ty řeči vedl, se nedozví.

Polopravda. Číslo je přesné, jen chybí to podstatné. Čtyři tisíce bez zmínky o tom, proč jsou tak nízké. Nejúčinnější manipulace je ta, ve které není jediné nepravdivé slovo.

Nálepka vedle jména. Do titulku se dá jméno kandidátky hned vedle slova „kriminálka“, i když oznámení bylo podané na neznámého pachatele. Nebo slovo „sabotáž“ vedle zastupitelstva, i když text sám přizná, že jde o legální postup. V paměti nezůstane text. Zůstane titulek.

Drb jako důkaz. Nejmenovaná tazatelka z pléna něco tvrdí a web z toho udělá „stopu“. Ověřit to nikdo nemusí, stačí to zopakovat.

Otázka s odpovědí uvnitř. Pod článkem o chodníku web nechá čtenáře hlasovat: „Má zájem jednoho člověka přednost před bezpečností všech ostatních?“ Na takovou otázku existuje jen jedna slušná odpověď. Kdo by klikl jinak, vypadá, jako by mu bezpečnost sousedů byla jedno. To není anketa. To je způsob, jak si čtenář sám „odhlasuje“ názor, který mu článek předložil. Web přitom o sobě píše, že otázky anket kontroluje „na neutralitu“.

Falešné dilema. „Předvolební manipulace nebo ekonomická realita?“ Titulek nabízí jen dvě možnosti a jedna z nich je předem označená za manipulaci. Že by údaj mohl být pravdivý a zároveň pro voliče důležitý, ve výběru není.

Převlek za data. A nad tím vším: texty nesou hlavičku „Data“, mají seznamy zdrojů, odkazy na zákony a tabulky. Vypadají jako ověřování faktů. Jenže závěr je hotový dřív než fakta. Fakta jsou jen kulisa.

Proč na tom záleží? Protože tenhle web nepíše pro archiv. Píše pro voliče, pár dní před volbami, a podle vlastních údajů ho odebírá 555 lidí. Kdo poctivě informuje, ukáže fakta a závěr nechá na čtenáři. Kdo manipuluje, udělá závěr za něj a fakta k němu dobere. Ve všech článcích, které jsme prošli, platí to druhé.

Náš závěr je proto jednoznačný: nejde o nezávislé zpravodajství, ale o demagogii v kabátu ověřování faktů. A protože se pod ni nikdo nepodepsal, nemůžete se ani zeptat, kdo vám ji posílá.

Newsletter, o který si nikdo neřekl

Web nabízí odběr novinek. Ve svých zásadách soukromí slibuje, že e-mailové adresy získává „výhradně“ přes svůj formulář a že odběr vznikne až potvrzením přes odkaz v e-mailu. Bez potvrzení podle svých slov adresu do 48 hodin maže.

Do naší redakce se ale ozývají lidé z Albrechticka, kterým newslettery z tohoto webu chodí, a tvrdí, že se nikde nepřihlásili a nic nepotvrdili. Někteří z nich upozorňují, že tuto adresu nikde nezveřejňují a uvedli ji jen na městském úřadě, pro potřeby města.
Co za tím je, to si domyslete sami.

Web sám v záhlaví uváděl (stav 7. října), že ho odebírá 555 lidí. Podle jeho vlastních zásad se přitom počítají jen potvrzené odběry. Město má 3 338 obyvatel a web existuje dva měsíce. Kdyby šlo jen o místní, přihlásil by se a odběr potvrdil zhruba každý šestý obyvatel, počítáno i s dětmi. Možné to je, ale na anonymní web bez jediného autora podepsaného jménem je to pozoruhodné číslo. Co by za to některé weby a e-shopy daly.

Odkud má web adresy lidí, kteří se nepřihlásili, nevíme a nebudeme to domýšlet. Faktem je, že pokud to, co popisují, sedí, nesouhlasí to s tím, co web sám o sobě slibuje. Na to by měl odpovědět on, ne čtenáři.

Zásady soukromí webu také jako správce údajů uvádějí jen název samotného webu. To není osoba ani firma. Chybí v nich i informace, že si lidé mohou stěžovat u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) přitom správci ukládá uvést svou totožnost a kontakt i poučit o právu podat stížnost u dozorového úřadu (čl. 13).

Co dělat, pokud vám newsletter přišel bez přihlášení:

• E-mail nemažte, uložte si ho. Nejlépe i s technickou hlavičkou zprávy (v poště „Zobrazit původní zprávu“ nebo „Zobrazit zdroj“).
• Můžete napsat správci, odkud vaši adresu má. Na to máte podle GDPR právo (čl. 15).
• Stížnost můžete podat Úřadu pro ochranu osobních údajů, www.uoou.gov.cz. Je to zdarma.
• Pokud jste adresu dávali jen úřadu, můžete se na úřad obrátit s dotazem, komu byla případně předána.

Stejné nástroje jako dezinformační weby

Anonymní autoři. Chybějící impressum. Hosting v zahraničí. Vznik krátce před volbami. Zdroje, které si nikdo nemůže ověřit. Pravdivé údaje bez podstatných souvislostí. Titulky, které tvrdí víc než text pod nimi. Chybějící slovo druhé strany. A jednoznačně jeden směr.

Kdo sleduje informace o celostátních dezinformačních webech, tenhle seznam zná. Nejde o náhodnou podobnost. Jsou to přesně ty znaky, podle kterých se důvěryhodnost webů posuzuje.

Organizace Člověk v tísni ve své příručce Učíme o dezinformacích popisuje dezinformaci jako prokazatelně nepravdivou, ale také „zavádějící nebo extrémně manipulativní“ informaci, která vzniká a šíří se „za účelem určitého prospěchu“. Tedy nejen jako lež. Stačí pravda podaná tak, aby čtenáře dovedla k nepravdivému závěru.

Zkouška podle devíti otázek

Pro zajímavost jsme web prošli podle devíti kritérií, podle kterých hodnotí důvěryhodnost zpravodajských webů mezinárodní služba NewsGuard. Nejde o její oficiální hodnocení. Jen jsme si její měřítko půjčili. A snažili jsme se být féroví: kde je odpověď sporná nebo se otázka na web nehodí, píšeme to také.

1. Nezveřejňuje nepravdivý nebo hrubě zavádějící obsah?
Sporné. Web uvádí reálné skutečnosti, ale domýšlí k nim situace a další prvky. Číslo o odměně starostky může být přesné, ale bez zmínky o jejích dalších funkcích dává čtenáři zkreslený obraz.

2. Shromažďuje a podává informace odpovědně?
Ne. Chybí názory protistrany, ve všech ukázkách. Část tvrzení stojí na zdrojích, které si nikdo kromě redakce nemůže ověřit.

3. Opravuje chyby?
Sporné. Pravidla pro opravy i formulář web má. Žádnou provedenou opravu jsme ale nenašli.

4. Odlišuje zprávy od názorů?
Ne. Hodnocení typu „předvolební manipulace“ nebo „poctivá politika to není“ je přímo v textech zařazených pod hlavičkou „Data“. Rubriku pro názory a komentáře web nemá. Přitom o sobě píše „nikoho nekritizujeme“ a tvrdí, že každý text před zveřejněním projde „strojovou kontrolou na hodnotící výrazy“.

5. Uvádí, kdo web vlastní a kdo ho financuje?
Ne.

6. Označuje reklamu?
Neuplatní se. Reklamu jsme na webu nenašli, takže tu není co označovat.

7. Uvádí, kdo web řídí, včetně možného střetu zájmů?
Ne. Před volbami je to ta nejdůležitější otázka. Nevíme, jestli za webem nestojí někdo, kdo sám kandiduje. Na přímý dotaz redakce webu neodpověděla.

8. Uvádí jména autorů a kontakt na ně?
Ne. Všechno podepisuje „redakce“.

9. Vyhýbá se zavádějícím titulkům?
Ne. „Sabotáž“ je jen v titulku, text ji nedokládá.

Výsledek: v žádné z devíti otázek web jednoznačně neobstál. Šestkrát ne, dvakrát je odpověď sporná a u jedné otázky není co hodnotit.

Co ho od celostátních dezinformačních webů odlišuje

Buďme spravedliví. Nešíří konspirační teorie o očkování ani o válce. Pracuje s místními a často pravdivými údaji. U svých článků uvádí zdroje, i když ne vždy ověřitelné. Na první pohled působí věcně, upraveně a „fact-checkingově“.

Právě to z něj dělá zrádnější čtení. Hrubou lež čtenář pozná. Polopravdu podanou klidným tónem a s odkazy na zákony a statistiky už mnohem hůř. Celostátní dezinformační weby také nejsou nebezpečné tím, že všechno, co píšou, je vymyšlené. Jsou nebezpečné tím, že pravdu dávkují tak, aby vyšel předem daný závěr.

Nálepku dezinformačního celostátního webu mu v tomto bodu dávat nebudeme. Kam ho zařadit, ať si tedy rozhodne každý sám. Jen připomínáme, že stejné otázky si klademe u dezinformačních webů celostátních. Není důvod je nepoložit i u jednoho místního.

Zeptali jsme se. Odpověď nepřišla

Nechtěli jsme psát jen o webu, chtěli jsme mluvit i s ním. Proto jsme jeho redakci poslali e-mail. Obsahoval více otázek. Slíbili jsme, že odpovědi otiskneme v plném znění.

Ptali jsme se mimo jiné:

• Kdo web vydává, kdo ho platí a kdo píše jeho články?
• Vzniká web na objednávku, nebo z vlastní iniciativy? Je mezi jeho autory nebo těmi, kdo ho financují, někdo, kdo v letošních volbách kandiduje?
• Kdo je správcem osobních údajů a odkud má web e-mailové adresy lidí, kteří se k odběru nepřihlásili?
• Proč článek o odměně starostky neuvádí, že nízká částka vyplývá ze zákonného krácení kvůli jejím dalším funkcím?
• Na čem stojí slovo „sabotáž“ v titulku, když text sám píše, že jde o legální postup?
• Proč titulek spojuje trestní oznámení na neznámého pachatele se jménem konkrétní kandidátky?

Bylo ještě pár dalších otázek. Do uzávěrky redakce webu neodpověděla. Ani jedním slovem.

Nečinná ale nebyla. V sobotu 3. října vydala další článek, tentokrát o jednom z opozičních kandidátů, a v úterý 6. října další, o lídryni opoziční kandidátky. Oba se týkají lidí z téže kandidátní listiny a ani v jednom není vyjádření dotčeného. A do voleb určitě ještě přijde nějaké fantastické odhalení.

Mlčet je její právo. Nikdo nemusí odpovídat na naše dotazy a my to nikomu nevyčítáme. Jenže tohle mlčení zapadá do celého obrazu. Web, který po čtenářích chce, aby mu věřili, sám neřekne, kdo je. Píše o druhých, ale na otázky o sobě nemá odpověď. Ptá se čtenářů v anketách, ale na otázky čtenářů neodpovídá.

Kdo chce rozhodovat o tom, co si lidé před volbami myslí, měl by umět říct aspoň to, kdo je. Pokud nám redakce webu odpoví později, odpověď zveřejníme a článek doplníme.

Co si z toho vzít před volbami

Na otázku, kdo za webem stojí, jsme odpověď nedostali. Čtenáři ji nedostanou také. Nejde přitom o to, komu fandit. Jde o to, abychom věděli, kdo nám co říká. Kdo se podepíše, ručí za své slovo. Kdo se skrývá, neručí za nic.

Před tím, než něčemu uvěříte, zkuste si položit tři otázky: Kdo to napsal? Můžu si to ověřit? Slyšel jsem i druhou stranu? Pokud odpověď na všechny tři zní ne, nejde o zprávu. Jde o názor někoho, kdo nechce být viděn.

A ještě jedno vodítko: když vás text tlačí k jediné správné odpovědi dřív, než jste si stihli přečíst fakta, nejde o informaci. Jde o kampaň. Váš názor patří vám, ne anonymní redakci.

A ještě jedna věc. Podepsaný článek může být taky jednostranný. Ten náš klidně taky. Ale víte, za kým jít, když v něm najdete chybu. Kontakt máme na webu. Ozvěte se.

Zdroje a poznámky

• Záznam o registraci domény (RDAP, registr .com): registrace 5. 8. 2026, nameservery 1984 Hosting
• Úvodní stránka a stránky „O projektu“ a „Soukromí“ sledovaného webu, stav ke 2. 10. a 7. 10. 2026 (archivní snímky v redakci)
• Články sledovaného webu, zejména z 10. 9., 25. 9., 26. 9., 29. 9., 3. 10. a 6. 10. 2026 (archiv všech 23 článků ke 7. 10. 2026 v redakci)
• Počet obyvatel Města Albrechtice, údaje ČSÚ za rok 2025: dataobce.cz
• Člověk v tísni: Učíme o dezinformacích (2024): jsns.cz
• NewsGuard, kritéria hodnocení webů: newsguardtech.com
• Nařízení EU 2016/679 (GDPR), čl. 13 a 15: eur-lex.europa.eu
• Úřad pro ochranu osobních údajů, podání stížnosti: uoou.gov.cz

Poznámka
Na sledovaný web záměrně neodkazujeme a neuvádíme jeho adresu. Archivní snímky jeho stránek má redakce k dispozici. Jeho adresa sama vyplave na povrch, ale reklamu jí zatím dělat nebudeme.

Obrázky
Výřezy ze stránek sledovaného webu: Magazín MA, části textu a jména zakryty. Grafika a ilustrace: Magazín MA.