Krnovská synagoga přežila Křišťálovou noc

Budova byla postavena v letech 1871-1872 stavitelem Ernestem Latzelem v novorománském slohu, s interiéry v maurském stylu, inspirovaném stavbami sefardských Židů. Celkové náklady na výstavbu templu dosáhly 26 tisíc zlatých, z toho 500 zlatých přispěl sám císař František Josef I.

V roce 1898 byly v synagoze instalovány varhany firmy Gebrüder Rieger.  Stavba je dokladem prosperity místní židovské komunity, z jejichž řad vzešla řada podnikatelů a osobností.

Objekt synagogy přestal sloužit k bohoslužbám v závěru roku 1938, po obsazení Krnova německou armádou. Jako jedna z mála synagog v regionu byla krnovská synagoga uchráněna před zničením v době nacistické okupace. V listopadu 1938 byly synagogy v celém Německu vypáleny, v Krnově však synagoga již nějakou dobu sloužila pro N.S.V. (Nacionálně - socialistická péče o blaho lidu, což byla jedna ze složek NSDAP), byla tedy vyklizena příslušníky SS a poté měla být vypálena. Jelikož se kvůli vyklízení akce odložila, k vypálení již nedošlo. Vzhledem k výhodné poloze synagogy blízko centra města, rozhodla městská rada o adaptaci synagogu na městskou tržnici. Ze synagogy byly odstraněny všechny symboly židovské víry, hebrejsky psané kamenné desatero přikázání bylo umístěno na půdu, varhany demontovala firma Rieger a prodala je do katolického kostela (v dnešním Polsku). Během tzv. „říšského pogromu“ pak byla vypálena obřadní síň židovského hřbitova. Říšské, i česko-slovenské noviny pak z neznámého důvodu nepravdivě psaly o vypálení synagogy v Krnově.

Po válce byla budova využita nejprve jako sklad, od roku 1960 jako okresní archiv.

Krnovská synagoga byla roku 1994 v restituci navrácena Židovské obci Olomouc.