Kdyby mohl hrabě Sedlnický oživnout a přijít se podívat v těchto dnech za kastelánem Jardou Hrubým na zámek, nestačil by se divit. Hned u dveří by jej vítali dva livrejovaní sluhové s podnosy, na nichž by možná stály skleničky s vínem. Hudebníci by hráli skladby z 16. století a jejich umění by obdivovaly dvorní dámy.
Na vše by dohlíželi přísní, řádně halapartnami a meči vybavení zbrojnoši. Není se co divit. Výtvarník Jarda pojal přípravu slavnostního otevření zámeckého objektu na konci června 2021 jako vždy originálně. S názvem „Papírový svět hraběte Sedlnického“. Původní záměr, že hosty budou zámkem v onen slavnostní den provázet lidé ustrojení do dobového oblečení, pojal nakonec jinak.
A tak vymýšlí a postupuje s humorem jemu vlastním. Nemá problém svými léty prověřeným způsobem vytvořit papírové karbaníky, s nimiž si jako správný recesista klidně ve chvílích odpočinku ty karty většinou vítězně zahraje. Zatím přípravě netradiční expozice věnoval přibližně šest měsíců a už plánuje, co v těch několika zbývajících ještě musí dotvořit.
Vzniká tak ojedinělé dílo, které zřejmě nemá obdoby nejen v České republice. Zřejmě by to stálo i za zápis do pelhřimovské knihy rekordů. Kastelána Jardu ale nepotkáte na zámku jen u výtvarničení. Má stálý přehled o všem, co se na zámku děje, ochotně vychází vstříc všem, kteří zajišťují provádění stavebních prací.
A tak vymýšlí a postupuje s humorem jemu vlastním. Nemá problém svými léty prověřeným způsobem vytvořit papírové karbaníky, s nimiž si jako správný recesista klidně ve chvílích odpočinku ty karty většinou vítězně zahraje. Zatím přípravě netradiční expozice věnoval přibližně šest měsíců a už plánuje, co v těch několika zbývajících ještě musí dotvořit.
Vzniká tak ojedinělé dílo, které zřejmě nemá obdoby nejen v České republice. Zřejmě by to stálo i za zápis do pelhřimovské knihy rekordů. Kastelána Jardu ale nepotkáte na zámku jen u výtvarničení. Má stálý přehled o všem, co se na zámku děje, ochotně vychází vstříc všem, kteří zajišťují provádění stavebních prací.
Foto-video a text Karel Knapp
